"V noci tady máme pusto jak na vraždu nebo lásku. Čím víc o těchhle dvou aktech přemýšlím, tím menší v nich shledávám rozdíl..."
"Je to přecejenom kumšt napsat slušnou knížku o zvrhlých věcech” byla první věta, která mě napadla k charakteristice jednoho z nejslavnějších Páralových děl. Jenomže teď, když to po sobě čtu, uvědomuju si, že se na Milence a vrahy nedá dívat takhle zjednodušeně. Ano, ta knížka je plná osamocených, vyšinutých a tragikomických postav, ale na druhou stranu je to přece taky knížka o lásce a vášni- a to nejsou pocity, které bychom měli řadit do kategorie "zvrhlosti”.
Dřív, než se mi dostalo do rukou Páralovo dílo, shlédla jsem stejnojmenný film, který zrežíroval Viktor Polesný. Musím přiznat, že mě tenkrát pravda moc neohromil, spíš právě naopak. Poněkud znechucena a rozlítostněna nad osudem jednotlivých postav jsem po přečtení literární předlohy nikterak nezatoužil
. Mezi těmi podivně tragi-komickými postavičkami jsem si nevybrala jedinou, které bych mohla fandit nebo která by mi byla aspoň malinko sympatická. Všechny byly tak zoufale vyhrocené, pro mě tak strašlivě nepochopitelné a vlastně až jaksi zdegenerované, že jsem mezi nimi nemohla najít nikoho "svého”. Film mě zkrátka na první pohled zklamal :(. O pár let později jsem přecejenom v knihovně náhodou narazila na Páralův román a sáhla po něm, majíc stále na mysli, že knížky stojí za přečtení vždycky, ikdyž jejich filmové adaptace poněkud pokulhávají. A tak jsem už po prvních stránkách dostala chuť přecejen si ten film znovu pustit, protože koneckonců i my lidé se vyvíjíme a to, co nám ještě nedávno přišlo skvělé, se v kulisách nových zážitků a zkušeností mění v poněkud trapné - a naopak to platí tím tuplem 8)...Teprve když jsem měla v rukou skutečnou literární předlohu, došlo mi, že zfilmovat něco takového musí být velká výzva a zároveň risk. Ani dnes asi nebude Polesného film tím pravým snímkem, ke kterému bych se ráda a často vracela, ale to říkám hlavně proto, že nemám ráda vyhrocené situace. Navzdory mé pověstné zálibě ve sledování hororů...tenhle příběh je totiž natolik reálný, až není hezké se na to dívat. Ty postavy jsou sice tak nějak extrémní, ale není mezi nimi nikdo, koho byste nemohli znát. Osamělá stará panna s nutkavým pocitem, že jí ujíždí vlak...noblesní třicátnice spoutaná konvencemi a manželstvím, ve kterém nikdy nezažila opravdovou vášeň a dobrodružství...její šestnáctiletý synáček, právě objevující taje sexuálního života s divokou Maddou...a ovšem, Madda, která si je velice dobře vědoma své krásy a umí ji využít, aby se dostala ve společenském žebříčku o něco výš...jenomže nakonec je to stejně vždycky ona, kdo je využíván těmi druhými a opravdovou lásku pozná jen jedinkrát v životě. Možná právě kvůli téhle autentičnosti mě filmové zpracování napoprvé tolik odpudilo. U knížky si člověk přecejen všechny situace vykresluje v trochu mírnější verzi, hádky nejsou tak hlučné, obscénní scény nejsou tak živé, vraždy nepodkresluje depresivní hudba...čtenář si představuje jen tolik, kolik snese. Což pro mě činí knižní předlohu o dost přitažlivější než filmové zpracování. I to však za podívání rozhodně stojí...minimálně kvůli výborné (autentické :) muzice, která dokonale dokresluje atmosféru let šedesátých :-)...
Milenci a vrazi určitě nebudou špatnou volnou pro někoho, kdo už má pokrk sladkých prázdninových limonád, kde vždycky všechno dobře skončí. Nicméně slabší jedinci ať si radši knihu nečtou před spaním :).
Podtrženo sečteno pokoukání na film nelze nedoporučit, ale ještě předtím, než si zaběhnete přes ulici do půjčovny, povinně do knihovny a načíst Párala 
!!!
